Red Holzman
Raný život a hráčská kariéra
William P. Holzman se narodil 10. srpna 1920 v Brooklynu, New York. Basketbal hrál již na střední škole Franklin K. Lane High School a poté pokračoval na University of Baltimore a později na City College of New York (CCNY). Během druhé světové války sloužil v americkém námořnictvu, což na několik let přerušilo jeho sportovní dráhu. Po návratu z války se v roce 1945 připojil k týmu Rochester Royals, který tehdy působil v National Basketball League (NBL). Hned v první sezóně, v roce 1946, pomohl Royals k zisku titulu v NBL. Holzman působil na pozici rozehrávače a byl známý pro svou houževnatou obranu a schopnost organizovat hru. V roce 1948 se NBL spojila s Basketball Association of America (BAA) a vytvořila National Basketball Association (NBA), do které se Rochester Royals přesunuli.
Jeho hráčská kariéra v NBA pokračovala s Rochester Royals. Největšího úspěchu dosáhl v roce 1951, kdy s týmem Rochester Royals vyhrál mistrovský titul NBA. Ve finále tehdy porazili New York Knicks v sedmizápasové sérii. Holzman hrál v týmu po boku hráčů jako Bob Davies a Arnie Risen a přispíval k týmovému úspěchu především svou obranou a přehledem ve hře. V roce 1953 byl vyměněn do Milwaukee Hawks, kde odehrál svou poslední profesionální sezónu. S aktivním hraním skončil v roce 1954 ve věku 34 let. Během své devítileté profesionální kariéry zaznamenal průměrně kolem 5,4 bodu a 2,0 asistence na zápas.
Přechod k trénování a první zkušenosti
Red Holzman plynule přešel z role hráče do role trenéra. Ihned po ukončení hráčské kariéry se v roce 1954 stal hlavním trenérem týmu Milwaukee Hawks. S týmem se v roce 1955 přestěhoval do St. Louis, kde pokračoval v trénování. Jeho působení u Hawks trvalo do roku 1956, kdy byl z funkce odvolán. Během těchto let trénoval budoucí členy Síně slávy, jako byl například Bob Pettit. Po odchodu od Hawks strávil několik let v různých menších basketbalových ligách, kde získával další trenérské zkušenosti. Tato mezidobí mu pomohla rozvinout jeho trenérskou filozofii, která se zaměřovala na týmovou práci, obranu a nesobeckou hru. V roce 1967 se vrátil do NBA, když se připojil k organizaci New York Knicks jako skaut. Jeho znalosti hry a schopnost rozpoznat talent byly pro tým cenné. Později téhož roku se stal asistentem trenéra pod Dickem McGuirem.
Éra New York Knicks a mistrovské tituly
Zásadní zlom v jeho kariéře nastal 19. prosince 1967, kdy byl Red Holzman jmenován hlavním trenérem New York Knicks, když nahradil Dicka McGuirea. Převzal tým, který měl potenciál, ale chyběl mu systém a jednota. Holzman začal budovat tým kolem klíčových hráčů jako Willis Reed, Walt Frazier a Bill Bradley. K nim se později připojil Dave DeBusschere, který přišel výměnou v průběhu sezóny 1968-69. Holzmanova filozofie byla jednoduchá: důraz na obranu, rychlý přechod do útoku, pohyb míče a nesobecká hra, kde žádný jednotlivec nestál nad týmem. Jeho klidné vystupování a schopnost komunikace s hráči pomohly vytvořit silnou týmovou chemii.
První plnou sezónu pod jeho vedením, 1968-69, zakončili Knicks s bilancí 54 výher a 28 proher, což bylo výrazné zlepšení oproti předchozím letům. Tým se stal jedním z nejlepších v lize. Vrcholem jeho prvního působení u Knicks byla sezóna 1969-70, kdy dovedl tým k prvnímu mistrovskému titulu NBA v historii klubu. Ve finále porazili Los Angeles Lakers v památné sedmizápasové sérii, která je dodnes připomínána díky odhodlání Willise Reeda, který nastoupil do rozhodujícího zápasu i přes zranění. Po tomto úspěchu Knicks pokračovali ve výborných výkonech. V sezóně 1970-71 dosáhli bilance 52-30 a v sezóně 1971-72 bilance 48-34, ale ve finále NBA podlehli opět Lakers.
Druhý mistrovský titul s Knicks přišel v sezóně 1972-73. Tentokrát Knicks opět porazili Los Angeles Lakers ve finále, a to poměrem 4-1 na zápasy. Tým, který Holzman trénoval, byl složen z hvězdných hráčů jako Walt Frazier, Earl Monroe, Willis Reed, Bill Bradley, Dave DeBusschere a Jerry Lucas. Holzmanova schopnost řídit takové silné osobnosti a udržet je zaměřené na týmový úspěch byla klíčová. Jeho tréninkové metody a důraz na disciplínu a základní dovednosti byly pro Knicks určující. Po sezóně 1976-77 se rozhodl odstoupit z pozice hlavního trenéra a na jeho místo nastoupil Willis Reed.
Jeho pauza od trénování však netrvala dlouho. V sezóně 1978-79 se vrátil na lavičku Knicks jako hlavní trenér, poté co byl Willis Reed odvolán. Vedl tým ještě jednu a půl sezóny, než definitivně ukončil své působení jako hlavní trenér. Během svých dvou působení u New York Knicks dosáhl v základní části bilance 380 výher a 298 proher. V play-off zaznamenal 54 výher a 35 proher. Jeho celková trenérská bilance v NBA činila 411 výher a 316 proher.
Pozdější léta a osobní život
I po odchodu z pozice hlavního trenéra zůstal Red Holzman spojen s organizací New York Knicks, kde působil v různých funkcích, včetně role skauta. Jeho zkušenosti a znalosti basketbalu byly pro klub stále cenné. Byl ženatý se Suzanne Holzman a měli dvě dcery, Gail a Ellen. V roce 1986 byl Red Holzman uveden do Naismith Memorial Basketball Hall of Fame jako trenér, což bylo uznání jeho přínosu k basketbalu a jeho úspěchů s New York Knicks. Zemřel 11. listopadu 1998 ve věku 78 let v New Hyde Parku, New York, na leukémii. New York Knicks na jeho počest vyvěsili v Madison Square Garden transparent.
Karlos Vémola
Richie Guerin
Peter Krieger
Sam Cassell
Paolo Maldini
Rod Strickland
Martin Fenin
Russell Westbrook
Grupeto