Walt Bellamy
Raný život a univerzitní kariéra
Walt Bellamy se narodil 8. října 1939 v New Bernu, Severní Karolína. Už v mládí se projevoval jeho výrazný atletický talent a fyzické předpoklady pro basketbal. Po střední škole zamířil na Indiana University, kde se stal klíčovým hráčem univerzitního týmu Hoosiers. V dresu Indiany působil v letech 1958 až 1961. Během své univerzitní kariéry dominoval pod košem, přičemž v sezóně 1960-61 dosáhl průměru 24,6 bodu a 15,1 doskoku na zápas. Tyto výkony mu vynesly celonárodní uznání a potvrdily jeho status jednoho z nejlepších univerzitních hráčů v zemi. Jeho působení na Indianě vyvrcholilo účastí na Letních olympijských hrách 1960 v Římě.
Na olympijských hrách v Římě byl Bellamy součástí týmu USA, který je dodnes považován za jeden z nejsilnějších amatérských týmů v historii basketbalu. Spolu s budoucími hvězdami NBA, jako byli Oscar Robertson, Jerry West a Jerry Lucas, dominoval americký tým celému turnaji. Bellamy hrál důležitou roli v rotaci týmu a přispěl k zisku zlaté medaile pro Spojené státy. Tato zkušenost mu poskytla cennou mezinárodní průpravu před vstupem do profesionální ligy.
Vstup do NBA a nováčkovská sezóna
Po úspěšné univerzitní a olympijské kariéře byl Walt Bellamy v roce 1961 vybrán jako celková jednička draftu NBA týmem Chicago Packers. Tým, který byl v té době teprve ve své první sezóně v lize, hledal dominantního hráče, kolem kterého by mohl vybudovat budoucnost. Bellamy se okamžitě stal hvězdou ligy a jeho nováčkovská sezóna 1961-62 patří k těm nejvýraznějším v historii NBA. Dosáhl průměru 31,6 bodu a 19,0 doskoku na zápas, což ho zařadilo na druhé místo v lize ve skórování a na třetí místo v doskocích. V téže sezóně zaznamenal 903 asistencí, což byl na pivota neobvykle vysoký počet. Za své výkony byl zaslouženě oceněn titulem NBA Rookie of the Year (Nováček roku). Během této sezóny odehrál celkem 88 zápasů, což bylo možné díky tomu, že jeho tým odehrál 80 zápasů a on navíc nastoupil v olympijských kvalifikacích, a také proto, že v té době ještě nebylo pravidlo, které by omezovalo počet zápasů na sezónu. Tento výkon je dodnes unikátní.
Jeho dominance byla patrná i v individuálních zápasech. Hned ve svém druhém profesionálním utkání zaznamenal 32 bodů a 24 doskoků. V lednu 1962, v zápase proti Los Angeles Lakers, dosáhl rekordu kariéry s 51 body. Bellamy byl v nováčkovské sezóně poprvé vybrán do NBA All-Star Game a stal se jedním z mála nováčků, kteří kdy zaznamenali triple-double v All-Star zápase. Jeho výkony přesto nestačily na to, aby Chicago Packers (kteří se v následující sezóně přejmenovali na Chicago Zephyrs a poté na Baltimore Bullets) dosáhli významnějších týmových úspěchů, jelikož tým byl stále ve fázi budování.
Působení v Chicagu/Baltimoru a New Yorku
Walt Bellamy pokračoval ve svých skvělých individuálních výkonech i v dalších sezónách v dresu Chicaga a později Baltimoru. V sezóně 1962-63, kdy se tým přejmenoval na Chicago Zephyrs, si udržel průměr 27,9 bodu a 16,4 doskoku. V následující sezóně 1963-64, už jako Baltimore Bullets, zaznamenal 27,0 bodu a 17,0 doskoku. Během svého působení v této organizaci byl celkem čtyřikrát vybrán do NBA All-Star Game (1962, 1963, 1964, 1965). I přes jeho individuální brilanci se týmu nedařilo postoupit do play-off, což vedlo k frustraci jak u hráče, tak u vedení klubu.
V únoru 1965 došlo k významné výměně, která poslala Bellamyho do New York Knicks. Knicks za něj poslali Johnnyho Greena, Jima Barnetta a Boba Boozera. Tato výměna měla Knicks pomoci posílit podkošový prostor. V New Yorku se Bellamy stal důležitou součástí týmu a pokračoval v produkci double-double statistik. V sezóně 1965-66 zaznamenal průměr 23,2 bodu a 16,0 doskoku. Během svého působení v Knicks odehrál po boku budoucích hvězd jako Willis Reed, Walt Frazier, Dick Barnett a Bill Bradley. Přestože byl klíčovým hráčem a pomáhal Knicks budovat konkurenceschopný tým, jeho éra v New Yorku se nekryla s obdobím největších úspěchů klubu, které přišly až po jeho odchodu. S Reedem tvořili silné podkošové duo, ale tým ještě nebyl připraven na zisk titulu.
Působení v Detroitu, Atlantě a New Orleans
V prosinci 1968 byl Walt Bellamy opět součástí velké výměny, když se přesunul do Detroit Pistons výměnou za hvězdného Davea DeBusschereho. V Detroitu strávil necelé dvě sezóny, kde i nadále prokazoval svou dominanci pod košem. V sezóně 1968-69, kterou rozdělil mezi Knicks a Pistons, dosáhl průměrů 18,2 bodu a 11,8 doskoku. Během svého působení v Detroitu si udržoval stabilní výkony, ale tým se potýkal s problémy a nedosáhl na play-off.
V únoru 1970 se Bellamy přesunul do Atlanta Hawks. Zde se stal součástí týmu, který zahrnoval talentované hráče jako Lou Hudson a později nováčka Petea Maraviche. V Atlantě strávil čtyři a půl sezóny a jeho role se postupně měnila. Zatímco jeho bodové průměry mírně klesaly s přibývajícím věkem a změnou herního stylu týmu, jeho doskoková schopnost zůstala na vysoké úrovni. V sezóně 1970-71 zaznamenal 18,6 bodu a 12,9 doskoku. S Hawks se pravidelně účastnil play-off, ale tým se nikdy nedostal až do finále konference.
Svou kariéru zakončil v týmu New Orleans Jazz, kam byl vyměněn v září 1974. V dresu Jazz odehrál pouze jednu sezónu 1974-75, kde plnil spíše roli zkušeného veterána z lavičky. V této své poslední sezóně odehrál 23 zápasů s průměrem 5,0 bodu a 4,3 doskoku. Po této sezóně se rozhodl ve věku 35 let ukončit svou bohatou profesionální kariéru.
Kariérní bilance a uznání
Walt Bellamy odehrál v NBA čtrnáct sezón a zanechal za sebou výraznou statistickou stopu. Celkem odehrál 1043 zápasů, ve kterých zaznamenal 20 941 bodů (průměr 20,1 bodu na zápas) a 14 241 doskoků (průměr 13,7 doskoku na zápas). K tomu přidal 2109 asistencí. Během své kariéry dosáhl 57 double-double zápasů v řadě, což je jeden z nejdelších takových sérií v historii ligy. V prvních šesti sezónách své kariéry v NBA dosahoval průměru alespoň 20 bodů a 13 doskoků na zápas, což dokazuje jeho mimořádnou konzistenci a odolnost.
Byl známý svou výdrží a „železnou“ kondicí. V sezóně 1968-69 odehrál 88 zápasů, což bylo nejvíce v lize. To bylo možné díky jeho výměně v průběhu sezóny, kdy stihl odehrát více zápasů, než bylo standardních 82. Bellamy byl po celou svou kariéru považován za jednoho z nejlepších podkošových hráčů své doby, často se střetával s jinými dominantními centry jako Wilt Chamberlain a Bill Russell.
Za své celoživotní přínosy basketbalu byl Walt Bellamy v roce 1993 uveden do Naismith Memorial Basketball Hall of Fame. Jeho statistiky a konzistentní výkony ho řadí mezi nejlepší hráče, kteří nikdy nezískali titul NBA. Po ukončení kariéry zůstal aktivní v basketbalovém dění a byl často vídán na akcích spojených s ligou.
Walt Bellamy zemřel 2. listopadu 2013 ve věku 74 let. Jeho odchod znamenal ztrátu pro basketbalovou komunitu, která si ho pamatovala jako tichého, ale nesmírně efektivního hráče, který po léta dominoval pod koši NBA.
Petr Švancara
Walter Dukes
Kardio cvičení
Zach Randolph
Andrea Absolonová
Walt Bellamy
Semifinále
Woody Sauldsberry
Anna Kellnerová