Alžběta Malá

Alžběta Malá: Průkopnice etnobotaniky a udržitelného zemědělství

V krajině české vědy a ochrany přírody se jméno Alžběty Malé stalo synonymem pro hluboké porozumění vztahu mezi člověkem a rostlinnou říší, stejně jako pro neúnavnou snahu o harmonizaci tradičních znalostí s moderními vědeckými přístupy. Narodila se 15. března 1963 v malé vesnici v podhůří Orlických hor, do rodiny, kde úcta k půdě a přírodě byla předávána z generace na generaci. Právě zde, v bujné zeleni luk a lesů, mezi babiččinými bylinkami a otcovým polem, se zrodila její celoživotní vášeň pro rostliny a jejich nespočetné využití. Její dětství bylo prodchnuto pozorováním přírodních cyklů, sběrem lesních plodů a bylin, a nasloucháním starým vyprávěním o léčivých silách rostlin, která jí babička s láskou předávala. Tato raná zkušenost s organickým spojením člověka s jeho okolím položila základ pro její pozdější akademickou dráhu a utvářela její jedinečný pohled na svět. Již tehdy si uvědomovala křehkost tohoto vztahu a nebezpečí, které hrozí, pokud se na něj zapomene, což se stalo hnací silou její budoucí práce.

Po absolvování gymnázia s vyznamenáním se Alžběta Malá rozhodla pro studium botaniky na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Během studií se rychle vyprofilovala jako mimořádně nadaná a zvídavá studentka, která se nespokojila s pouhým encyklopedickým poznáním. Fascinovala ji komplexnost ekosystémů a zejména pak interakce mezi lidskou kulturou a rostlinnou diverzitou. Její diplomová práce, zaměřená na tradiční využití planých rostlin v lidovém léčitelství na Valašsku, byla průkopnická a otevřela jí cestu k doktorskému studiu v oboru etnobotaniky, tehdy ještě v českém prostředí poměrně nového a málo prozkoumaného odvětví. V průběhu svého doktorského výzkumu strávila dlouhé měsíce v terénu, kde s neuvěřitelnou trpělivostí a empatií sbírala svědectví od nejstarších pamětníků, dokumentovala mizející znalosti o bylinách, plodinách a způsobech hospodaření, které byly po staletí součástí života venkova. Její práce zdůraznila, jak hluboce jsou tyto znalosti propojeny s identitou a přežitím komunit a jak velkou hrozbu představuje jejich ztráta pro biodiverzitu i kulturní dědictví.

Po získání titulu Ph.D. nastoupila Alžběta Malá na Botanický ústav Akademie věd ČR, kde se stala vedoucí výzkumného týmu zaměřeného na etnobotaniku a konzervaci rostlinných genetických zdrojů. Zde se její práce posunula od pouhé dokumentace k aktivnímu hledání cest, jak tyto tradiční znalosti aplikovat v praxi a přispět k udržitelnějšímu rozvoji. Byla přesvědčena, že obnova a podpora lokálních odrůd plodin a tradičních bylin není jen otázkou kulturní paměti, ale klíčovým prvkem pro budování odolných a ekologicky šetrných zemědělských systémů. V roce 1998 založila a vedla projekt „Archa rostlinných pokladů“, jehož cílem bylo shromáždit, katalogizovat a chránit semena ohrožených lokálních odrůd obilovin, luštěnin a zeleniny, stejně jako poznatky o jejich pěstování a využití. Tento projekt se stal vzorem pro podobné iniciativy v celé střední Evropě a získal jí mezinárodní uznání. Její publikace, jako například monografie „Kořeny minulosti, plody budoucnosti: Etnobotanický atlas českých a moravských bylin“ (2005), se staly základními texty pro studenty i odborníky a přinesly téma etnobotaniky do širšího povědomí veřejnosti.

Alžběta Malá se nikdy neomezovala jen na akademickou půdu. Věřila, že vědecké poznatky musí sloužit společnosti. Aktivně se podílela na vzdělávacích programech pro zemědělce, vedla workshopy pro veřejnost a spolupracovala s nevládními organizacemi na propagaci ekologického zemědělství a lokálních potravinových systémů. Její přístup byl vždy holistický; zdůrazňovala, že skutečně udržitelné zemědělství nemůže být pouze o technologiích, ale musí zahrnovat i sociální a kulturní rozměr, respekt k přírodě a moudrost předků. Byla hybnou silou za vznikem několika regionálních bank semen a iniciovala řadu projektů zaměřených na obnovu tradičních sadů a bylinných zahrad v klášterech a na zámcích, čímž přispěla k zachování nejen genetických zdrojů, ale i cenných biotopů. Její práce ovlivnila legislativní procesy týkající se ochrany biodiverzity a podpory malých zemědělců.

V roce 2010 byla Alžběta Malá jmenována profesorkou etnobotaniky na Mendelově univerzitě v Brně, kde založila a vedla katedru, která se stala centrem excelence pro výzkum a výuku v oblasti udržitelného zemědělství a konzervace rostlinných genetických zdrojů. Pod jejím vedením katedra vychovala celou generaci mladých vědců, kteří pokračují v jejím odkazu. Její pedagogický styl byl inspirativní; dokázala studenty nadchnout pro zdánlivě „staré“ téma a ukázat jim jeho nesmírnou relevanci pro výzvy 21. století, jako jsou klimatická změna, potravinová bezpečnost a ztráta biodiverzity. Zdůrazňovala potřebu mezioborové spolupráce a povzbuzovala své studenty k terénní práci a přímému kontaktu s komunitami. Sama se i nadále aktivně zapojovala do výzkumu, často cestovala do zahraničí, kde navazovala spolupráci s kolegy z celého světa, zejména z regionů s bohatým tradičním zemědělstvím, jako je Latinská Amerika nebo jihovýchodní Asie.

Profesorce Malé byla za její přínos udělena řada ocenění, včetně Ceny ministra životního prostředí za celoživotní dílo a prestižní mezinárodní ceny za ochranu biodiverzity. Přes všechna tato uznání zůstala skromnou a přístupnou osobností, která se vždy raději pohybovala v terénu mezi rostlinami a lidmi než v záři reflektorů. Její život je příkladem toho, jak hluboká vášeň, vědecká preciznost a neúnavná práce mohou přinést zásadní změny a inspirovat ostatní k péči o náš společný domov – planetu Zemi. Odkaz Alžběty Malé žije dál nejen v publikacích a akademických institucích, ale především v obnovených polích plných starých odrůd, v zahradách plných léčivých bylin a v myslích lidí, kteří díky ní znovu objevili moudrost přírody a důležitost uchování jejích pokladů pro budoucí generace. Její práce je trvalou připomínkou, že vědecký pokrok by měl jít ruku v ruce s respektem k tradici a hlubokým porozuměním světu kolem nás.

Další osobnosti:

Michaela Tomešová
Lucie Hlaváčková
Anne Smith
Mária Čírová
Clare Cassel
Oskar Hes
Václav Šanda
Jiří Vyorálek
Phyllis Satterthwaite
Paola Suárez
Edith Johnson
Elsie Goldsack Pittman
Chanda Rubin
Helene Pollak
Nancy Lyle