Jan Schmid

Jan Schmid, jedna z nejvýraznějších a nejvlivnějších osobností českého divadla druhé poloviny 20. a počátku 21. století, je umělec mnoha tváří – režisér, herec, scénograf, dramatik, pedagog a především vizionář, jehož jméno je neodmyslitelně spjato se Studio Ypsilon. Jeho tvorba přesahuje konvenční hranice divadelní praxe, neboť Schmid vždy usiloval o syntézu různých uměleckých forem a o živý, interaktivní dialog s publikem. Narodil se 19. října 1936 v Havlíčkově Brodě a jeho raná léta i studijní dráha naznačovaly směřování k vizuálnímu umění. Absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně a následně v roce 1961 vystudoval scénografii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU) v Praze. Tato zkušenost s výtvarným uměním a scénickým designem se stala základním kamenem jeho pozdějšího komplexního přístupu k divadlu, kde vizuální složka nikdy nebyla pouhou kulisou, nýbrž integrální součástí celkového sdělení. Během studií a krátce po nich se Schmid pohyboval v kruhu mladých umělců ovlivněných surrealismem, absurdním divadlem a avantgardními proudy, které zpochybňovaly zažité konvence a hledaly nové způsoby vyjádření. Tato raná inspirace se promítla do jeho touhy po divadle, které by nebylo jen reprodukcí textu, ale živým, neustále se proměňujícím organismem, schopným reagovat na aktuální dění a zároveň prozkoumávat hlubší existenciální otázky. Právě z tohoto tvůrčího kvasu vzešla myšlenka na založení vlastního divadelního souboru, který by plně odrážel jeho umělecké krédo.

Přesně takový prostor pro experiment a svobodnou tvorbu se zhmotnil v roce 1963 v Liberci, kde Jan Schmid spolu se skupinou studentů založil Divadlo Ypsilon, později známé jako Studio Ypsilon. Název „Ypsilon“ nebyl zvolen náhodou; symbolizuje rozcestí, neznámou proměnnou, místo setkávání různých směrů a možností, ale také otevřenost k novým interpretacím a neustálému hledání. Ypsilonka od počátku definovala svůj unikátní přístup k divadlu jako „divadlu jako hře“, což znamenalo zásadní odklon od tradičního pojetí. Klíčovým prvkem se stala improvizace, a to nejen jako technika pro vytváření textů či situací, ale jako základní princip souborové práce a tvůrčího myšlení. Herci nebyli pouhými interprety předepsaných rolí, nýbrž spolutvůrci, kteří se podíleli na vzniku inscenací od prvotních nápadů až po finální podobu na jevišti. Schmidova režie se vyznačovala schopností vést kolektiv k maximální spontaneitě a autenticitě, přičemž výsledkem nebylo chaotické vystoupení, nýbrž pečlivě strukturovaná, byť zdánlivě lehká a hravá forma. Tento přístup umožňoval Ypsilonce reagovat na společenské a politické dění s bezprecedentní rychlostí a břitkostí, což jí vyneslo pověst jednoho z nejinovativnějších a nejprogresivnějších souborů v tehdejším Československu. Z Liberce se Ypsilonka v roce 1970 přesunula do Prahy, kde si rychle vybudovala pevnou pozici na divadelní mapě a stala se útočištěm pro ty, kteří hledali alternativu k oficiálnímu, často ideologicky zatíženému divadlu.

V průběhu desetiletí se Studio Ypsilon pod Schmidovým vedením vyvinulo v jedinečný divadelní fenomén, který si udržel svou experimentální povahu, aniž by ztratil kontakt s širokým publikem. Jeho inscenace, často vznikající na pomezí dramatu, kabaretu, hudebního divadla a performance, byly vždy charakteristické fúzí různých uměleckých složek – od autorské hudby přes pohybové etudy až po specifické scénické řešení, za které byl Schmid často sám zodpovědný. Mezi nejznámější a nejvlivnější inscenace patří například „Život a smrt Karla Hynka Máchy“, „Třináct vůní“, „Vosková figura“, „Amerika“ nebo „Prostě to nějak uděláme“. Každá z nich demonstrovala Schmidovu schopnost transformovat známá témata nebo literární předlohy do zcela nových, nečekaných forem, plných humoru, ironie, ale i hluboké lidskosti a kritické reflexe. Ypsilonka se stala synonymem pro „otevřené divadlo“, které bourá čtvrtou stěnu, zapojuje diváky a neustále zpochybňuje konvence. Schmid se nikdy neomezoval pouze na režii. Byl také autorem či spoluautorem mnoha her, z nichž některé se staly kultovními, a jako herec se objevil v desítkách vlastních i cizích inscenací, stejně jako ve filmu a televizi. Jeho herecký projev byl vždy charakteristický civilností, nenuceností a schopností vytvořit autentické, často komediální, ale vždy hluboce lidské postavy. Kromě toho působil Jan Schmid dlouhodobě jako pedagog na DAMU, kde předával své zkušenosti a inspiraci dalším generacím divadelníků. Jeho vliv na českou divadelní scénu je nezměrný. Schmidova práce je trvalým důkazem, že divadlo může být neustálým hledáním, hrou a zrcadlem společnosti, které se nebojí klást nepříjemné otázky a zároveň bavit a inspirovat. Jeho odkaz spočívá nejen v konkrétních inscenacích, ale především v metodě práce, v otevřenosti, v neustálé snaze o autenticitu a v přesvědčení, že divadlo je živoucí organismus, který se musí neustále proměňovat, aby zůstal relevantní a vitální. Jan Schmid je zkrátka ikonou, jejíž dílo přesahuje pouhou kategorizaci a zanechává nesmazatelnou stopu v české kultuře.

Další osobnosti:

Maud Levi
Josef Dostál
Amanda Coetzer
Dorothy Holman
Myrtle McAteer
Helene Pollak
Betty Holstein
Petr Hynek
Greer Stevens
Marius Pedersen
Josefína Nesvadbová
Beatrice Draffen
Amanda Anisimova
Jan Burian
Tomáš Otruba