Ada Karlovský
Ada Karlovský
Umělecký pseudonym Ada Karlovský patřil muži, jehož rodné jméno znělo Adolf Netrefa. Narodil se 30. července roku 1885 v Praze a tento svět opustil 11. října 1946, rovněž v Praze, ve věku nedožitých šedesáti dvou let. Jeho pozemská pouť byla ukončena v důsledku rakoviny jícnu. Profesně byl velmi všestranný; uplatnil se jako operetní a činoherní herec, zpěvák, divadelní i filmový režisér a rovněž jako filmový herec. Nezanedbatelná byla i jeho role jednatele Ústřední jednoty českého herectva. Své původní příjmení Netrefa změnil na Karlovský na základě výnosu zemské politické správy v Praze dne 3. listopadu 1921.
Jeho soukromý život byl spojen s manželkou, která provozovala módní krejčovský salon v domě Na Knížecí na Smíchově. Společně měli syna Adolfa Karlovského, který přišel na svět 17. října 1922 v Praze na Smíchově a dožil se roku 1995. Syn se věnoval vojenské kariéře jako generál, byl aktivní v odboji během druhé světové války, prošel si vězením v 50. letech 20. století a proslavil se také jako významný heraldik. Rodina Adolfa Karlovského je pohřbena v rodinném hrobě na pražských Olšanských hřbitovech, kde odpočívá i jeho syn. V oblasti duchovní víry byl Adolf Karlovský členem sboru Českobratrské církve evangelické na Smíchově. Politicky se hlásil k demokratickým ideálům reprezentovaným prezidenty T. G. Masarykem a Dr. Edvardem Benešem.
Profesní dráha Adolfa Karlovského započala v roce 1903 v rámci venkovských kočovných hereckých společností. Do Prahy přesídlil v roce 1908, kde zakotvil v Divadle Marie Zieglerové a působil zde až do roku 1919. Mezi lety 1915 a 1917 absolvoval vojenskou službu v rakousko-uherské armádě. Následně, v letech 1917 až 1919, se podílel na pronájmu Pištěkova lidového divadla na Vinohradech. Jeho umělecké působení se rozšířilo na řadu dalších pražských scén, včetně holešovické Uranie (od roku 1922), Divadla Vlasty Buriana (od roku 1925), Arény na Smíchově, Rokoka, Švandova divadla na Smíchově, Lidového divadla Deklarace na Žižkově, Tylova divadla v Nuslích, Divadla v Karlíně, Vinohradské zpěvohry a mnoha dalších.
V průběhu 30. let 20. století zastával funkci tajemníka Tylova divadla v Nuslích. Jeho interpretační umění se projevovalo nejen na divadelních prknech, ale také na zábavných večerech ve Velkém sále pražského paláce Lucerna. Režíroval a často i účinkoval v celé řadě inscenací, mezi něž patřily například „Když sukénky šustí“, „Veselé pradlenky“, „Černá ruka v Praze“, „Tažení Vény Vanáska“, „Růženčina svatební noc“, „Pepi a jeho kojná“, „Jeden den králem“, „Dráteníček“ a „Zelená se, zelená…“. V inscenaci „Kondelík a Vejvara“ ztvárnil roli stavitele Bečka.
Filmová kariéra Adolfa Karlovského začala v roce 1917 němou komedií „Pražští adamité“, kde se uplatnil jako herec. O dva roky později, v roce 1919, se poprvé objevil i jako filmový režisér s komedií „Ada se učí jezdit“, kde ztvárnil i hlavní roli. Tento film se však nedochoval. Jeho poslední filmové angažmá proběhlo v roce 1944 v dramatu „Jarní píseň“. Během své filmové dráhy, která trvala od roku 1917 do roku 1944, ztvárnil téměř čtyřicet filmových postav. Mezi jeho další známé filmy patří například „Odtroubeno“, „Almo, kde bydlíš?“, „Chudá holka“, „Krásná Lída“, „Lady Godiva“, „Třetí zvonění“, „Podzimní manévry“, „Rudý milenec a růžová panenka“, „Za sportem a láskou“, „Naše miminko“ (kde ztvárnil postavu Jimmyho), „Maska červené smrti“, „Spodnička aneb 100 roků nepodmínečně“, „Krásná Helena“ a „Veselé bloudění“. Po druhé světové válce se občasně objevoval i v rozhlasových pořadech.
Perfekcionalista
Alfons Waissar
Sommelier kdo to je?
Arnošt Kavka
Luis Miguel
Arnošt Pátek
Šatnář
Antonín Linhart
Herobrine
David Weingärtner