Zita Kabátová

Zita Kabátová, vlastním jménem Zita Schánělková, se narodila 27. dubna 1913 v Praze a stala se jednou z nejvýraznějších a nejdéle žijících legend české kinematografie. Její životní dráha, protkaná slávou, osobními tragédiemi i neuvěřitelnou houževnatostí, zrcadlí bouřlivé dějiny 20. století v Československu. Kabátová byla ztělesněním elegance, šarmu a moderní ženskosti, která okouzlovala diváky především v éře prvorepublikového a protektorátního filmu. Její herecký projev se vyznačoval přirozeností, lehkostí a schopností vnést do svých postav specifickou jiskru, ať už hrála komediální role, nebo dramatické osudy. Její jméno je dodnes synonymem pro zlatou éru českého filmu, kdy se objevovala po boku největších hvězd své doby a zanechala nesmazatelnou stopu v paměti několika generací.

Dětství Zity Kabátové bylo úzce spjato s uměleckým prostředím. Pocházela z rodiny, kde kultura hrála důležitou roli; její otec, František Scháněl, byl architekt a divadelní podnikatel, který vlastnil biograf Illusion a podílel se na řízení divadla Varieté v Karlíně, zatímco matka, Zita Schánělková starší, byla bývalá operetní subreta. Zita tak od útlého věku vyrůstala v zákulisí divadel a kin, což nepochybně ovlivnilo její budoucí profesní směřování. Studovala balet u Jelizavety Nikolské a docházela na hodiny zpěvu, což jí poskytlo solidní základy pro jevištní kariéru. Její první herecké krůčky se odehrály na ochotnických jevištích, ale brzy si jí všimli profesionálové. V roce 1930, ještě jako studentka reálného gymnázia, debutovala na prknech Osvobozeného divadla, kde se setkala s Voskovcem a Werichem, a následně působila v Švandově divadle na Smíchově a v několika dalších pražských scénách. Její krása a talent ji však neodolatelně táhly k filmu, který v té době zažíval v Československu obrovský rozmach.

Filmová kariéra Zity Kabátové začala v roce 1936, kdy se objevila ve snímku „Světlo jeho očí“. Netrvalo dlouho a stala se jednou z nejvyhledávanějších hereček. Její typová role byla moderní, emancipovaná žena, často s lehkým rebelským duchem, která se nenechala spoutat konvencemi. Mezi její nejvýznamnější prvorepublikové a protektorátní filmy patří komedie „Madla z cihelny“ (1939), kde ztvárnila titulní roli energické dívky, která se vypracuje z chudých poměrů, a především legendární „Eva tropí hlouposti“ (1939). V tomto snímku excelovala po boku Oldřicha Nového jako jeho temperamentní sestra Eva, která svým nekonvenčním chováním způsobuje řadu komických situací. Dalšími památnými rolemi byly například ve filmech „Katakomby“ (1940), „Artur a Leontýna“ (1940) nebo „Provdám svou ženu“ (1941). Zita Kabátová se stala symbolem ženského šarmu a elegance, její tvář plnila obálky časopisů a její styl byl inspirací pro mnoho žen. Její herecký projev byl vždy svěží, bezprostřední a plný vnitřní energie, což z ní činilo oblíbenou partnerku pro největší herecké hvězdy té doby, včetně Vlasty Buriana, Jaroslava Marvana či výše zmíněného Oldřicha Nového. Během krátké doby natočila desítky filmů a její popularita dosáhla vrcholu.

Poválečné období a nástup komunistického režimu však znamenaly pro Zitu Kabátovou drastický zlom. Již během Protektorátu se její život protnul s osudem Jiřího Zavřela, sportovce a protinacistického odbojáře, za kterého se provdala v roce 1946. V roce 1949 byl Zavřel zatčen a odsouzen v politickém procesu na 25 let vězení, přičemž jeho skutečným „zločinem“ byla snaha o útěk z Československa a udržování kontaktů s emigrací. Zita Kabátová se tak stala „manželkou nepřítele státu“, což pro ni znamenalo okamžitý konec herecké kariéry. Byla zařazena na černou listinu a filmové ateliéry Barrandov jí byly zapovězeny. Zůstala sama s malým synem Jiřím a čelila existenčním problémům. Aby uživila sebe a svého syna, musela se uchýlit k fyzicky náročným a podřadným pracím. Pracovala jako uklízečka v kině, prodavačka v obchodě s textilem, vrátná či dokonce pomocná dělnice. Přestože se jí snažili pomáhat přátelé z uměleckých kruhů, její život se proměnil v neustálý boj o přežití a udržení důstojnosti. Manžel byl propuštěn až po 14 letech v roce 1963, ale rodinné štěstí bylo již poznamenáno a onemocněl. Tato těžká léta však Zitu Kabátovou nezlomila; naopak, posílila její vnitřní sílu a odhodlání.

S uvolněním politických poměrů v 60. letech se Zita Kabátová mohla postupně vracet k umělecké práci, i když již ne v takové míře jako dříve. Začala se věnovat dabingu, propůjčovala svůj hlas zahraničním herečkám a objevovala se v menších divadelních rolích. V 70. letech se stala průvodkyní v barrandovských ateliérech, kde kdysi zářila jako hvězda, a s úsměvem provázela návštěvníky po místech, která znala jako své boty. V roce 1993, po sametové revoluci, se vrátila i před kameru v dramatu „Zapomenuté světlo“ režiséra Vladimíra Michálka, kde ztvárnila drobnou, ale dojemnou roli. Následovaly další menší role, například ve filmu „Želary“ (2003) či seriálu „Četnické humoresky“. Její návrat k filmu byl důkazem jejího neutuchajícího hereckého talentu a nezdolného ducha. Za svůj celoživotní přínos českému filmu obdržela v roce 2010 cenu Thálie za mimořádný přínos českému jevištnímu umění a o rok později, v roce 2011, získala Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Tato ocenění byla zaslouženým uznáním její bohaté kariéry a neuvěřitelné životní cesty.

Zita Kabátová zemřela 27. května 2012 v Praze ve věku 99 let jako nejstarší česká herečka. Její odchod znamenal konec jedné éry, ale její odkaz žije dál. Byla nejen herečkou, ale i symbolem odvahy, houževnatosti a nezdolné vůle přežít a znovu se postavit na nohy i po těch nejtěžších životních ranách. Její filmografie zahrnuje přes šedesát snímků a její tvář a hlas jsou dodnes neodmyslitelně spjaty s klasickým českým filmem. Zita Kabátová nám zanechala nejen bohaté umělecké dílo, ale i inspirativní životní příběh o tom, jak se s grácií a vnitřní silou vyrovnat s osudovými zvraty a nikdy neztratit naději. Její památka zůstává živá v srdcích fanoušků a v análech české kinematografie, kde navždy zaujímá své čestné místo jako jedna z největších hvězd.

Celkový počet znaků (včetně mezer): 5005

Další osobnosti:

Angela Buxton
Nicole Provis Bradtke
Helen Wills Moody
Marguerite Lebailly
Alison Van Uytvanck
Beryl Penrose Collier
Danielle Collins
Agnes Morton
Tomáš Drastil
Jill Blackman
Caroline Garcia
Kathleen LeMessurier
Phyllis Satterthwaite
Otakar Brousek mladší
Josefína Nesvadbová