Jo-Wilfried Tsonga
Jo-Wilfried Tsonga: Charismatický válečník s pěstí
Svět tenisu je plný nezapomenutelných postav, avšak jen málokdo zanechal tak výraznou stopu svou energií, bojovností a nefalšovanou charismou jako francouzský tenista Jo-Wilfried Tsonga. Přezdívaný „Ali“ pro svou podobnost s legendárním boxerem Muhammadem Alim, Tsonga si získal srdce fanoušků po celém světě svým výbušným herním stylem, silným servisem a neuvěřitelnou atletičností. Jeho kariéra byla cestou plnou vzestupů a pádů, poznamenanou zraněními, ale vždy doprovázenou nezdolným duchem a odhodláním bojovat o každý míč.
Narodil se 17. dubna 1985 v Le Mans ve Francii konžskému otci a francouzské matce. Tsonga do tenisu vnesl jedinečnou fyzickou sílu a dravost. Už v juniorských kategoriích naznačoval svůj potenciál, když v roce 2003 triumfoval na juniorském US Open ve dvouhře, což byl jasný signál, že na profesionální okruh přichází hráč s velkými ambicemi. Jeho vstup mezi dospělé hráče však nebyl okamžitým raketovým startem. Jako mnoho mladých talentů se i Tsonga potýkal s adaptací na náročný profesionální okruh a především s opakujícími se zraněními, která ho provázela po celou jeho kariéru a často brzdila jeho stoupání na vrchol.
Průlom přišel v roce 2008, kdy se Tsonga jako neznámý hráč probojoval do finále Australian Open. Byla to pohádková jízda, během níž porazil taková jména jako Andy Murray a senzačně i tehdejší světovou dvojku Rafaela Nadala. Ačkoli ve finále nakonec podlehl srbskému fenoménu Novaku Djokovićovi, tento turnaj ho katapultoval mezi tenisovou elitu a ukázal světu jeho obrovský potenciál. Stal se prvním Francouzem po 20 letech, který se dostal do grandslamového finále. Tento úspěch potvrdil ještě téhož roku, kdy získal svůj první titul na turnaji série ATP Masters 1000 v Paříži, čímž si zajistil místo mezi osmi nejlepšími hráči na Turnaji mistrů.
Následující léta byla pro Tsongu plná dalších úspěchů. Ačkoli se mu už nikdy nepodařilo zopakovat finálovou účast na grandslamu, pravidelně se dostával do semifinále a čtvrtfinále všech čtyř majorů. Jeho bilance zahrnuje semifinále na Wimbledonu (2011, 2012), French Open (2013, 2015) a US Open (čtvrtfinále 2011, 2015). V roce 2012 dosáhl svého kariérního maxima, když se vyšplhal na 5. místo ve světovém žebříčku ATP. Mezi jeho nejcennější tituly patří kromě Paříže 2008 i triumf na ATP Masters 1000 v Torontu v roce 2014, kde opět předvedl své nejlepší výkony a porazil cestou k titulu řadu špičkových hráčů. Byl také klíčovým členem francouzského týmu, který v roce 2017 vyhrál prestižní Davis Cup, a na Olympijských hrách v Londýně 2012 získal stříbrnou medaili ve čtyřhře s Michaëlem Llodrou.
Tsongův herní styl byl synonymem pro agresivitu. Jeho servis patřil k nejsilnějším na okruhu, často přesahoval hranici 220 km/h, a jeho forhend byl zničující zbraň, která dokázala rozhodovat výměny. K tomu přidejme vynikající voleje a neuvěřitelnou schopnost skákat a pohybovat se po kurtu, což mu vyneslo přezdívku „létající Francouz“. Jeho oslavy bodů, často doprovázené charakteristickým tanečkem a úsměvem, byly legendární a vždy rozvášnily publikum. Byl známý svou férovostí a sportovním chováním, což z něj činilo oblíbenou postavu mezi fanoušky i kolegy.
Bohužel, Tsongova kariéra byla opakovaně narušována zraněními, která ho často vyřadila z turnajů na dlouhé měsíce. Problémy s koleny, zády a dalšími částmi těla mu bránily v udržení konzistence na nejvyšší úrovni a pravděpodobně mu zabránily získat ještě více grandslamových titulů nebo se trvaleji usadit v nejužší špičce. Navzdory tomu se vždy dokázal vrátit a bojovat dál, což svědčí o jeho obrovské vnitřní síle a lásce k tenisu. S postupujícím věkem a přibývajícími zdravotními problémy se jeho výkony postupně snižovaly. Konec kariéry oznámil v roce 2022 a jeho posledním turnajem bylo domácí French Open, kde se mu dostalo emotivního rozloučení od fanoušků a kolegů.
Jo-Wilfried Tsonga zanechal v tenise nesmazatelnou stopu jako jeden z nejvíce vzrušujících a charismatických hráčů své generace. Jeho bojovnost, atletičnost a schopnost hrát velký tenis v klíčových momentech z něj udělaly oblíbeného „válečníka“ na kurtu. I přes zranění, která ho sužovala, dosáhl řady významných úspěchů a stal se ikonou francouzského i světového tenisu. Jeho kariéra je inspirací o tom, jak důležité je nevzdávat se a s úsměvem čelit výzvám, které život přináší.
Josef Odložil
John Fraser
Bill Tilden
Jerzy Janowicz
Jogging
John Strachan
Petr Švancara
Jan Gunnarsson
Canelo Alvarez