František Xaver Richter
František Xaver Richter
František Xaver Richter, v německém prostředí známý jako Franz Xaver Richter a ve francouzském jako François Xavier Richter, byl významnou postavou hudebního světa 18. století. Narodil se pravděpodobně 1. prosince 1709 v Holleschau na Moravě, tehdy součásti Habsburské monarchie, dnes známého jako Holešov v České republice. Jeho životní pouť skončila 12. září 1789. Pocházel z rakousko-moravského prostředí a jeho hudební kariéra zahrnovala širokou škálu činností: byl zpěvákem, houslistou, skladatelem, dirigentem a také hudebním teoretikem. Jeho působištěm byla mimo jiné i významná evropská centra jako Rakousko, Mannheim a Štrasburk.
Richterova hudba spadá do období přechodu mezi barokem a klasicismem, byl jedním z prvních představitelů Mannheimské školy. Jeho tvorba je charakteristická jak kontrapunktickým mistrovstvím, tak i uplatněním „striktního církevního stylu“. Věnoval se skladbě symfonií, koncertů, komorní hudby a především chrámové hudby. Mezi jeho hudební vzory patřili velikáni jako Bach a Handel, stejně jako tvorba Johanna Josefa Fuxe a celá rakouská a jiho-německá barokní hudba. Vzdělání v kontrapunktu získal zřejmě pod vlivem Johanna Josefa Fuxe, pravděpodobně s využitím jeho stěžejního díla „Gradus ad Parnassum“. Richterova práce měla vliv na formování klasické hudby a představovala spojovací článek mezi generací Bacha a Handel a tzv. „První vídeňskou školou“.
Jeho umělecké kvality byly ve své době vysoce ceněny. Obzvláště jeho mše si vysloužily mimořádnou chválu. Dokonce i samotný Wolfgang Amadeus Mozart označil jednu z jeho skladeb za „šarmantně napsanou“. Jedna ze zajímavostí z jeho života je, že patřil mezi první dirigenty, kteří pravděpodobně dirigovali s hudebním svitkem v ruce. Jeho profesní dráha začala v Kemptenu, kde od 2. dubna 1740 do prosince 1747 působil jako zástupce Kapellmeistera. V únoru 1743 se oženil s Marií Annou Josepha Moz. Již v roce 1744 byly v Paříži publikovány jeho dvanáct symfonií pro smyčce.
V roce 1747 se Richter přesunul do Mannheimu, kde nejprve působil jako zpěvák (bas) a od roku 1768 získal čestný titul komorního skladatele. V Mannheimu se stal také pedagogem kompozice a navázal na Fuxovo dílo sepsáním vlastního pojednání „Harmonische Belehrungen oder gründliche Anweisung zu der musikalischen Ton-Kunst oder regulären Komposition“. Mezi jeho významná díla z tohoto období patří oratorium „La deposizione dalla croce“ z roku 1748. Mezi jeho žáky v Mannheimu patřili například Joseph Martin Kraus a pravděpodobně i Carl Stamitz a Ferdinand Fränzl. Z Mannheimu podnikal také cesty do Oettingen-Wallersteinu, Francie, Nizozemska a Anglie.
Od dubna 1769 až do své smrti v roce 1789 zastával pozici Kapellmeistra (Maitre de Chapelle) v katedrále Notre-Dame ve Štrasburku. Jeho zástupcem se od roku 1783 stal Ignaz Pleyel. Ve Štrasburku se Richter věnoval především tvorbě posvátné hudby a skládal až do svého posledního roku života. Během svého života se setkal s významnými osobnostmi. V roce 1770 složil pro Marii Antoinettu motet „Audin pulsantur“. Setkal se také s Wolfgangem Amadeem Mozartem, a to v roce 1763, kdy byl Mozart ještě chlapec, a poté v roce 1778 na cestě ze Paříže do Salcburku. V roce 1787 navštívil Mnichov, kde se setkal s Leopoldem Mozartem. Jeho rozsáhlá skladatelská činnost zahrnuje přibližně 80 dochovaných symfonií, koncerty pro různé nástroje, rozsáhlou posvátnou hudbu, včetně 39 mší a již zmíněného oratoria, a také komorní hudbu, například sonáty a sedm smyčcových kvartetů.
Koledník
Jakub Čermák
Cizinec heslo
František Hanus
Váha kdo to je?
Ingo Bellmann
Michail Alexandrovič Šolochov děti
František Hynek
Petr Mrázek wikipedie
František Preisler