František Hanus
František Hanus
František Hanus, narozený 12. května 1916 ve Valašském Meziříčí, byl významnou postavou české divadelní a filmové scény. Jeho umělecká dráha byla bohatá a pestrá, přičemž se věnoval herectví i divadelní režii. Rodák z Valašska, oblasti s hlubokými kulturními tradicemi, měl původně jinou představu o svém povolání. Jeho rané touhy směřovaly k řemeslu lidového řezbáře. V mládí si přivydělával jako dělník na pile, což mu poskytlo cenné životní zkušenosti.
Jeho zájmy však směřovaly k umění již od dětství. Tanec a zpěv byly jeho vášní, což předznamenalo budoucí uměleckou dráhu. Před vstupem na uměleckou dráhu uvažoval o studiu medicíny či přírodních věd, ale nakonec ho zlákala divadelní scéna. Absolvoval prestižní pražskou konzervatoř, kde v roce 1941 dokončil studium herectví. Po ukončení studia působil v Divadle Anny Sedláčkové a následně v několika oblastních divadlech, kde sbíral cenné zkušenosti.
V roce 1952 se František Hanus stal na dlouhá léta pevnou součástí souboru Divadla na Vinohradech, kde zanechal nesmazatelnou stopu. Jeho působení v tomto prestižním divadle bylo charakterizováno řadou nezapomenutelných rolí. Již v roce 1952 ztvárnil postavu Azizebekova ve hře „Východ slunce“ a v roce 1970 ztvárnil profesora Vydru v inscenaci „Josefína“. Jeho divadelní práce mu přinesla uznání a v roce 1972 byl jmenován zasloužilým umělcem.
František Hanus byl také výraznou postavou na filmovém plátně i na televizní obrazovce. Jeho filmografie zahrnuje celou řadu nezapomenutelných rolí. Z jeho filmových počinů lze zmínit například roli kováře ve „Třetím princovi“ (1982), Rudu v „Ten svetr si nesvlíkej“ (1980), vedoucího polesí v „Za trnkovým keřem“ (1979) či polesného v „Na pytlácké stezce“ (1979). Dalšími významnými rolemi byly Bejkovec ve filmu „Pan Vok odchází“ (1979), Trnec v „Kronice žhavého léta“ (1973), továrník Berger starší ve „Smrti černého krále“ (1971), ředitel v „Dámě na kolejích“ (1960), pláteník v „Byl jednou jeden král“ (1954) a uhlíř v pohádce „Pyšná princezna“ (1952). Jeho filmová kariéra začala již v roce 1947 rolí Ing. Bečváře ve filmu „Poslední mohykán“.
Jeho talent se naplno projevil i v televizní tvorbě. Zahrál si například nadporučíka v „Hříšných lidech města pražského“ (1968), Karla Kučeru v seriálu „Klíčka“ (1971), vrchního strážmistra Vydru v „30 případů majora Zemana“ (1974), vachmajstra v „Třech mužích se žralokem“ (1975), učitele v „Nebezpečí smyku“ (1975), objevil se ve „Ve znamení Merkura“ (1978) a v populární „Arabele“ (1980). Další role ztvárnil jako ředitel školy profesor Havránek v „Malém pitavalu z velkého města“ (1982) a smírčí soudce Averil v „Dobrodružství kriminalistiky“ (1991).
František Hanus se věnoval také dabingu, kde propůjčil hlas mnoha postavám. Mezi jeho dabingové role patří šerif Brandon (Nikola Popovic) ve filmu „Old Shatterhand“ (1964), Brown (Dragomir Felba) ve filmu „Vinnetou – Poslední výstřel“ (1967), námořník v bistru (Jean Falloux) v „Senzačních prázdninách“ (1967), Franchise (Nerio Bernardi) ve filmu „Fanfán Tulipán“ (1967) a de Treville (Georges Wilson) v „Třech mušketýrech“ (1973).
Osobní život Františka Hanuse byl poznamenán dvěma manželstvími. S první manželkou Marií měl dva syny, Františka a Petra. S druhou manželkou Danielou zplodil dvě dcery, Janu a Barboru. František Hanus zemřel 2. září 1991 v Praze. Jeho přínos k propagaci valašského lidového folklóru je nezpochybnitelný. Kromě hereckých a režijních schopností disponoval i hudebním talentem, uměl dobře zpívat a hrát na kytaru.
Barbora Seidlová kdo to je?
Jan-Matěj Rak
Vojtěch Efler wikipedia
František Nedvěd mladší
Tammy Wynette
František Hynek
Aleš Zbořil kdo to je?
Ivan Hajniš
Nevlastní bratr kdo je to?
Filip Proučil