František Táborský
František Táborský
František Táborský, známý také pod pseudonymem František Hostivít, se narodil 16. ledna 1858 v malebné Bystřici pod Hostýnem. Jeho profesní dráha byla mimořádně pestrá a zahrnovala působení jako básník, spisovatel, překladatel, historik, kritik, učitel a také sběratel umění. Vyrůstal v rodinném domku na Kamenci, kde jeho otec pracoval jako obuvník a matka se jmenovala Rosalie Krůtilová. Měl starší sestru Amálii, která se narodila v roce 1856.
Vzdělání zahájil na místní dvojtřídce, poté pokračoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde studoval v letech 1870 až 1878. Následně absolvoval Filozofickou fakultu Karlovy univerzity v Praze, kde se specializoval na učitelské obory češtiny a němčiny. Po dokončení studií nastoupil jako suplent na pražských středních školách a od roku 1884 působil jako profesor na Vyšší dívčí škole v Praze. Jeho pedagogická kariéra vyvrcholila v roce 1911, kdy se stal jejím ředitelem, a tuto pozici zastával až do roku 1921.
Během svého života v Praze bydlel na Novém Městě v ulici Vodičkova čp. 712/II, později se v roce 1898 přestěhoval na Újezd. Jeho zájmy se soustředily především na literaturu a výtvarné umění slovanských národů. Angažoval se v literárním spolku Mladá Morava, kde spolupracoval s Hynkem Babičkou. Jeho publikační činnost byla rozsáhlá, zahrnovala příspěvky do různých časopisů a sborníků, jako například Vánoční album či Čtyři kapitoly o slovanském umění. Významně se věnoval překladům slovanských, zejména ruských autorů.
František Táborský se aktivně podílel na redakční práci pro národopisnou revui Naše Valašsko. Jeho spolková činnost byla mimořádně bohatá. Byl předsedou Společnosti Bedřicha Smetany od roku 1917, řádným a později dopisujícím členem Spolku ruských architektů, spolupracoval s Pražským spolkem Mánes a byl činný v Ústřední matici školské. Dále byl členem Spolku Radhošť, Spolku Svatobor, Českého bibliofila, zakládajícím členem Matice moravské, členem Společnosti Umělecko-průmyslového musea v Praze, prvním předsedou Spolku českých bibliofilů od roku 1908 a členem Moravského kola spisovatelů od roku 1926.
Jeho literární dílo zahrnuje řadu básnických sbírek, jako například Básně (1884), Stará komedie (1882), Melodie (1883), Hrdinné touhy (1903), Alleluja (1919), Legenda staronová (1927), Z baladických (1933), Sonáty (1933) a Poutník (1913). V oblasti prózy a naučné literatury se věnoval dílům jako Našim dětem (1889), monografiím o umělcích jako Hanuš Schwaiger (1904), Arthur Grottger (1933) a Adolf Kašpar (1933), studii o J. A. Komenském (1908), publikacím o ruském divadle (1913, 1933), F. L. Čelakovském (1913), historii školy Půlstoletí Vyšší dívčí školy (1913), a dílům o ruském umění (1921) a Puškinovi (1937). Napsal také Kroniku naší rodiny (1905), Zimní večery v naší veselé republice (1920), Rusavu (1928), U kamarádského stolu (1933) a Ivan Meštrovič (1933). Spolupracoval na katalogu výstavy Oslavy Bedřicha Smetany (1934) a na sbírce valašských písní Písně z Rusavy (vydáno 2006). Mezi jeho překlady patří díla ruských autorů, například básně Lermontova (1891, 1895, 1918), Pohádka o caru Saltanu od Puškina (1910), Doktor Faust od Gustava Schwaba (1921), Silhouetty ruských umělců od S. K. Makovského (1922), ruské pohádky Bohatýr Volga (1924) a komedie Alexandra Sergejeviče Gribojedova Hoře z rozumu (1932).
František Táborský byl také vášnivým sběratelem uměleckých památek z českého, moravského, slovanského, francouzského a italského prostředí. Jeho sbírka čítala na 5 000 předmětů, včetně malovaných miniaturních portrétů, porcelánu, skla, šperků a galanterie. Tuto rozsáhlou sbírku odkázal Národnímu muzeu v Praze. V roce 1938 mu byla udělena čestná doktorát Masarykovy univerzity v Brně.
František Táborský, který se nikdy neoženil a byl starým mládencem, zemřel 21. června 1940 v Podolském sanatoriu v Praze-Podolí ve věku 82 let. Byl zpopelněn ve vinohradském krematoriu.
Martin Pechlát wikipedia
Jan Antonín Duchoslav životopis
Hispanista wiki
František Černý
Bezlepkář
Jan Čarvaš
Justin Bieber wiki
František Segrado
Stavař co to je?
František Xaver Richter
Petr Muk
Jakub König